Oni zřejmě nejsou my
Na špatné věci se rádo zapomíná, a proto se dá očekávat, že kdyby nám to politici dozajista nepřipomněli, kdekdo už by na tento den ani nevzpomenul. A to se na něj za minulého režimu všeobecně pamatovalo, i když by tehdejším mocným bylo milejší, kdyby lid raději zapomněl a nehrozily tak nějaké ty politicky neakceptovatelné nepřístojnosti.
Prostě je tomu letos pětapadesát let, co se naše země ocitla svým způsobem v pozici současné Ukrajiny. Jistě, není to dokonalé srovnání, protože my jsme se zase až tak moc nebránili, pokud jsme se vůbec bránili, a byli jsme obsazeni kompletně, zatímco Ukrajinci se v tomto odlišují, ale podstata je tu stejná.
A co se děje u nás? Prý tu sílí protiukrajinské nálady. Nevím. Nakolik znám poměry ve svém okolí, spíše než averzi vůči ukrajinským utečencům tu vnímám pouhé opadnutí prvotní euforie z toho, že pomáháme dobrovolně obětem, a bylo to vystřídáno všední šedí běžného soužití, ale někde to pochopitelně může vypadat jinak.
Každopádně však vnímám občasné výlevy malých českých človíčků, což v tomto případě myslím pejorativně. Je mi smutno, když slýchám, jak by se naše vláda měla vykašlat na Ukrajince, které podporuje přímo nezřízeně, a pomáhat raději našim chudákům. Přičemž fakta svědčí o tom, že jsou to právě Ukrajinci, kteří u nás žijí pod hranicí chudoby a vykonávají v hojném počtu práci, kterou ve skutečnosti našincům neberou, protože by ji žádný nezaměstnaný našinec nedělal. A zrovna tak je mi smutno třeba z té paní, která tak nelibě nesla a v sociálních médiích rozšířila, že si Ukrajinci dovolili za peníze, které si u nás vydělali, letět v témže letadle jako ona na dovolenou do Egypta, což by si doma nemohli dovolit. A podobných projevů české malosti tu lze slyšet dost a dost. A možná nikdo z takových kritiků nevzpomene na to, kolik našinců právě po 21. srpnu 1968 uteklo a dočkalo se pomoci rovněž směrem na západ od své vlasti.
Prostě je mi z toho smutno. Jak mi i dnes připomínáme my Češi slova polistopadové písně Karla Kryla: „Je mi z toho nanic, a mám z toho srandu, zajódluju z hranic ‚Sláva Vaterlandu‘.“