Mají dnešní děti dostatečný sociální kontakt?

My lidé jsme sociální tvorové, o tom není sporu. K tomu, abychom byli v pořádku nejen fyzicky, ale také psychicky, potÅ™ebujeme kontakt s dalšími přísluÅ¡níky svého druhu. To pak platí zvláštÄ› pro dÄ›ti, které se tímto navíc uÄí i spoleÄenským pravidlům, která je potÅ™eba dodržovat.

 

 

Je vÅ¡ak pravdou, že v souÄasné dobÄ› si dÄ›ti nehrají venku tolik, jak tomu bylo dříve. Mnohem více Äasu tráví u poÄítaÄe Äi tabletu. Není tedy divu, že se nÄ›kteří rodiÄe obávají, jak toto může ovlivnit jejich budoucí vývoj. PÅ™eci jen, jak už bylo Å™eÄeno, sociální kontakt je v tomto vÄ›ku velmi důležitý.

 

Je jistÄ› pravdou, že dÄ›ti se již nesetkávají tolik, jako tomu bylo dříve. Svůj podíl na tom mají ÄásteÄnÄ› i rodiÄe, kteří se stále více bojí nechávat své dÄ›ti hrát si venku. Na druhou stranu se jim nelze divit – dÄ›tských hÅ™iÅ¡Å¥ ubylo, zato pÅ™ibylo velké množství aut. A ta mohou být dÄ›tem velmi nebezpeÄná. Je tedy pochopitelné, že maminka a tatínek dají pÅ™ednost tomu, když je jejich dítÄ› u poÄítaÄe – alespoň o nÄ›j nemusí mít strach.

 

 

Jaké jsou ale v tomto případÄ› následky? Protože je jasné, že nÄ›co takového nemůže zůstat bez odezvy. A také nezůstává. JistÄ›, dÄ›ti Äasto hrají online hry, kdy mají pÅ™eci jen urÄitý kontakt s ostatními, byÅ¥ ne osobní. Na druhou stranu je pravda, že za anonymitou internetu se ÄlovÄ›k, vÄetnÄ› dítÄ›te, chová jinak, než by tomu bylo ve skuteÄnosti.

 

Problém je, že si osvojí tyto vzorce chování, kdy má zafixováno, že nejhorší, co se může stát, je blokace od druhého hráÄe. ZaÄne se tedy takto chovat i ve skuteÄném svÄ›tÄ›, například ve Å¡kole, kde pak narazí. Zde až pozdÄ› zjistí, že jeho chování může mít i závažnÄ›jší následky.

 

Proto je potÅ™eba na to naÅ¡eho potomka pÅ™ipravit, a jakékoliv obavy máme, je potÅ™eba jeho kontakt s dalšími dÄ›tmi jeho vÄ›ku podporovat. Jen tak se nauÄí vhodnému sociálnímu chování, což se mu bude v dospÄ›losti jen hodit.